Numerický příklad 1


Tento příklad vysvětluje úpravu původního Bernoulliho diskrétního schematu. Původní schema obsahovalo výpočet k – tic ze dvou podmnožin celku. Navíc toto schema převádělo poměr pomocí podílu celku na relativní hodnotu, tedy pravděpodobnost.


Úprava tohoto schematu spočívá zejména ve vytvoření maticového vztahu všech možných uspořádání. V rámci této matice se neužívá podíl všech možných, a proto jsou výsledky v oboru celých kladných čísel. Pravděpodobnost jako taková je jen pomocný prostředek.


Do výpočtového schematu (matice) je zaveden pojem „matematického času“ v podobě „historické hodnoty“ a „historické velikosti“. Oba pojmy souvisí více s kapitolou „Kombinatorický strom“.


Dalším typem úpravy je zmnožení počtu podmnožin z původních dvou na počet 7 stejných. V tomto případě se projeví potřeba určit váhu výpočtu, což je zřejmě důvod proč zatím nikdo s takovým maticovým výpočtem nepracoval. Bez váhy maticového výpočtu se totiž nedostaneme k součtu všech kombinací příslušné třídy z daného celku.


Takto rozdělená množina umožňuje vytvářet různé rozbory dílů. Tyto operace nazývám speciálními rozbory. Také používám pro díly a uspořádání „losovaných“ názvy k – tice, zatímco pro díly a uspořádání všech možných užívám názvy n – tice. Určité uspořádání k – tic v jediném uspořádání n - tici nazývám modifikací (M).


Stáhnout vlastní text ve formátu pdf (234 kB)


Navigace bez rámů