Numerický příklad 2

Druhý příklad rozšiřuje „technologii“ prvního příkladu o výpočty na nestejně rozdělených množinách všech možných (N). V tomto případě je to na tři díly : konkrétně 3p + 14p + 32p. Jde tedy o stejnou množinu jako v příkladu prvním N (49p), jen jinak rozdělenou. Stejný je také počet losovaných K (6p) z celku 49 možných. V tomto případě už dostáváme také základ pro existenční logiku ve výpočtu matic. Ta se skládá ze dvou druhů vyloučení. Jedná se o vyloučení počtem prvků, a druhým typem je vyloučení počtem podmnožin.


Počet existujících modifikací je 22, počet „vyloučených“ je 10 (tedy neexistující). Přes to je součet za matici roven stejnému počtu, jako u matice prvního příkladu.


Příklad je vybaven také speciálním rozborem a navíc má provedeno srovnání obsahu „k – tic“ oproti prvému příkladu. Je to porovnání „vnitřní“ systémové pravděpodobnosti“.


Příklad dokazuje to, že výpočet je možné aplikovat na libovolně rozdělenou množinu. Jedna část důkazu se týká výpočtu v n – tici 3p, která je menší, nežli počet losovaných, a přes to nejsou všechny její modifikace vyloučené.


Jiným typem důkazu je disproporce výskytu (četnost) k – tic při různém rozdělení všech možných. V podstatě se jedná o simulaci libovolně „vzájemně a podmíněně vyloučených“, nebo také „závislých“ prvků, což je terminologie původní, kterou dále upřesňuji. Ve své podstatě to znamená sjednocení výpočtu pro všechny původně různé typy závislosti a podmíněnosti.


Ve vlastním textu práce to není obsaženo, ale jde o náhradu pravidla o násobení. (Pravidlo o násobení pravděpodobnosti platí jen omezeně pro určité druhy modelů – matic. Proto je toto pravidlo potencionálně chybné.)


Stáhnout vlastní text ve formátu pdf (209 kB)


Navigace bez rámů