Teorie pravděpodobnosti.


Teorie pravděpodobnosti je soubor určitých poznatků, které jsem získal během mnoha let práce, která byla nejprve zaměřena na konstrukce z oblasti kombinatoriky. Postupně jsem dostával ucelenější náhled na širokou oblast užití.


Je toho opravdu hodně. Pokoušel jsem se nejprve o vyjádření základu, ze kterého mé poznatky vycházely. To se dá shrnout do poměrně jednoduché formulace. Základ spočívá zejména na úpravách Bernoulliho schemat rozdělení jevu pravděpodobnosti.


Pomocí úprav diskrétního výpočtu rozdělení jevu pravděpodobnosti, nazývaného „hypergeometrické rozdělení jevu pravděpodobnosti“ jsem našel nejprve chybu v samých základech klasické teorie. Jedná se o pravidlo násobení pravděpodobností.


Postupně jsem nacházel další zajímavosti a nedostatky. Bylo stále obtížnější vyjádřit všechno v souvislostech. V určitém okamžiku jsem se rozhodl zveřejnit vše tak jak mi to připadá nejlepší. Musel jsem vyjádřit nové pojmy. Při tom bylo nutné užívat také prostředky známé.


Práci jsem postupně rozděloval do určitých pasáží, které na sebe navazovaly jen málo, nebo spíš nepřímo. Všechno souvisí se vším, tak také jednotlivé pojmy bylo nutně nějak řádně objasnit a „neodskakovat“ z tématu v místě kdy byl pojem užit. Mnohokrát jsem každou pasáž přepracoval. Nakonec jsem se smířil i s tím, že se mi nikdy nepodaří vytvořit takovou formu sdělení, která by odpovídala charakteru a obsahu práce.


Nejsem ani zdaleka fundovaným odborníkem, a všechno jsem dělal vždy jen pro svou zálibu hrát si s čísly. Znamená to často nesystematické postupy při řešení problematik a mnoho dalších nectností, které by si určitě žádný odborník nedovolil. Samozřejmě vím, že to je nedostatečná omluva. Někdy na začátku jsem měl představu, že to udělám alespoň dobře. Postupem času jsem už měl tolik věcí, že jsem nemohl porovnávat cizí práce, nebo dohledávat aktuální stav znalostí. Přiznám se k tomu, že dnes se mi jeví vyjádření obecného poznatku obtížnější, nežli jeho získání.


Práce nebyla až na malou výjimku nikdy konzultována, nebo konfrontována s odborným názorem. Takže bych doporučoval soustředit se na to, co je předmětem sdělení, a ne to jaká je užita forma. Každá kapitola (v rámci základů) slouží k několika účelům současně. Mnohdy používám odvolávky na konkrétní pasáž základů. Vlastní pasáž základů ale odvolávkou vybavena není. Existuje jen náznak, nebo souvislost bez dalšího rozšíření účelu, nebo významu. Původně jsem to zpracoval včetně odkazů a vysvětlivek, ale při autokorektuře jsem byl sám dezorientovaný.


Tou malou výjimkou zveřejnění před touto prací byl pokus zveřejnit motivační část práce na internetu. Udělal jsem stručný průmět možnými aplikacemi. Kdosi si dal opakovaně práci s tím, aby mi stránku smazal. Možná jsem to měl pokládat za určitý druh úspěchu. Ale já si to nemyslím. Takže tu část, která mi opakovaně byla smazána a nebyla zahrnuta do jiných kapitol přidávám k základům jako ukázku kde všude a jak se dají poznatky této práce použít, tedy zejména ve smyslu obecného kódu. Naznačené cesty snad také později rozpracuji do detailu, ale jde o aplikace. Nejdříve bude potřeba ukázat základy.


Základy teorie pravděpodobnosti.


Vlastní práce je provedena ve formátu PDF. Jednotlivé námětové okruhy jsou zpracovány jako kapitoly. Každou kapitolu je možno stáhnout, nebo prohlédnout samostatně, protože dohromady je to téměř 200 stran, což je až dost. Přes to podle mne ani tohle nestačí. Základy jsou až na malé výjimky zpracovány „zdvojeně“. Většina základních kapitol má ještě komentovanou kapitolu. Není to však komentář jako takový. Sledoval jsem možnost stejnou záležitost vyjádřit vícekrát, aby si čitatel mohl udělat vlastní názor, nebo se k podobnému výsledku dopracoval z jiného konce. Proto kapitoly komentářů vlastně slouží k tomu, abych ukázal souvislosti a určitou filozofickou základnu.


Celkově bych práci hodnotil spíš jako práci filozofickou, nežli axiomatickou. Nedá se vlastně vzít jako celek a používat jako učebnice. Také vlastní název „základy“ není možné považovat za něco, co by posloužilo jako učební text na úrovni středních škol.


V rámci základů nejsou řešeny aplikace. Ale přes to několik specializovaných kapitol dříve, nebo později uvedu. Ihned je k dispozici průmět aplikacemi v části, která již zveřejněna byla, nebo také v kapitole SPP. Je to kvůli tomu, abych nezáživné tabulkové důkazy udělal zajímavými. Některé záležitosti jako například „Důkaz tříděním“, nebo „Modus = medián“ jsou bez vysvětlení aplikace jaksi málo smyslné. Když ale uvedu důvod, budou zajímavé dost. Jsou to součásti gravitační teorie. To už je hodně daleko od hodu mincí, nebo hrací kostkou. Přes to jejich podstata vychází z jednoduchých prostředků. Prostě by se nehodily jako přímá součást vlastní aplikace.


Původní práce také obsahovaly komentáře zabývající se kolizními pojmy. Po časovém odstupu jsem tyto vynechal. Přestože záměr se zdál být původně správný, tedy popsat například z mého pohledu chybu známé teorie, vyznělo to jako nekonstruktivní tvrzení s nádechem předpokládaného verbálního sporu. Dospěl jsem k názoru, že jde o malichernosti, které prostě čitatel pochopí buď sám přímo z kontextu, nebo nepochopí vůbec nic.


Něco podobného jsem udělal s větami které shrnovaly důležité poznatky. Nakonec jsem je přestal číslovat a zvýrazňovat. Někde se objeví například „věta:“, což je upozornění na určitou podstatu. K takovému názoru jsem dospěl při vytváření numerického příkladu číslo 6, který je sice hotový a připravený, ale obsahuje sám 80 stran. Účely jsou obecné a velice se větví. Zdaleka není možné sledovat jediný „myšlenkový postup jako kmen“ podle zadání. Příklad je vlastně banální zadání, které slouží k navození okruhu problematik sjednocení numerických a grafických postupů. Každé rozvětvení vedlo k nějaké (nejméně jedné) „větě“. Do základů jsem ho nakonec nezahrnul zejména kvůli velikosti, ale také proto, abych ze základů neudělal horor. Zveřejním ho, až přijde vhodný čas. Jedná se svým způsobem o prezentaci možností SPP.

Navigace bez rámů